Pěstování révy vinné

Málokterá kultumí plodina na sebe upoutala tolik pozornosti jako réva vinná. Ve staletém vývoji vinohradnictví na Moravě se za zlatý věk považuje období 14. až 16. století, kdy se víno rodilo i v krajích, kde dnes není po vinicích ani památky. Právní vztahy ve vinohradnictví byly kodifikovány v mnoha místních horenských právech, která obsahovala viničné řády, zahrnující předpisy o práci, desátcích a perkrechtu, o právu sousedském, předpisy pořádkové a trestní i předpisy organizační a procesní. K definitivnímu zániku horenských práv došlo v roce 1784, kdy císař Josef II. vydal Všeobecné vinohradnické zřízení pro markrabství moravské, jímž byly všechny horenské řády prohlášeny za neplatné a nahrazeny novými jednotnými předpisy platnými pro celou zemi.
Držitelé vinic byli ve středověku a raném novověku povinni odvádět z vinohradů zeměpánoví nebo gruntovnímu pánu roční daň z půdy (perkrecht) a desátek z úrody, jehož výše nebyla na jednotlivých panstvích stejná.
Poddaní, šlechta i měšťané zakupující se v horách vinohradních nabývali často od gruntovních pánů různé svobody, mj. tzv. právo odúmrti. Princip odúmrti spočíval v omezení svobodného pořízení pro případ smrtí a omezení dědické posloupnosti. Takové usedlosti (respektive vinohrady) nebo podíly na nich propadly ve prospěch vrchnosti, i když zde byli dědicové. Někdy například vrchnost disponující právem odúmrti omezila dědickou posloupnost jen na muže a podíly žen si nechávala.
Kupní i jiné smlouvy uzavírané mezi poddanými nabývaly platností až po schválení vrchností. Důvodem tohoto omezení byl zejména zájem majitelů panství na prosperitě poddanského hospodářství jako záruce stability vrchnostenských příjmů. Vinné desátky skýtaly vrchnosti mnohdy větši zisk, než byl výnos z vlastních panských vinic.
V Miroslavských Knínicích, náležejících do znojemsko-mikulovské vinohradnické oblasti, byly vinice zakládány již ve středověku (první písemná zmínka o tamních vinicích pochází z roku 1364). Za Žerotínů (1566-1628) a Verdenbergů (1629-1733) tam existovala i panská vinice. Právo odúmrti knínickým poddaným i přespolním majitelům gruntů a pozemků postoupil dne 19. ledna 1536 tehdejší majitel panství Václav z Lomnice. Do dnešních dnů se dochoval pouze pozdní opis listiny pocházející patrně z roku 1748. Na text měla určitý vliv němčina běžně používaná v 18. století, např. název Kníhnitze. Některá slova jsou zkomolena z důvodu nesrozumitelnosti lidem žijícím o více než 200 let od sepsání listiny.

Česká republika-Moravský zemsky archív v Brně, fond G 142 Rodinný archiv Haugwitzů, inventární číslo 1628, karton 129, signatura A 3. Opis listiny Václava z Lomnice vydané dne 19. ledna 1536 na hradě v Náměšti nad Oslavou, jíž propouští poddaným odúmrtní právo k vinohradům a jinému nemovitému i movitému majetku v Knínicích na náměšťském panství. Opis pochází patrně z roku 1748, neboť na listině je tužkou připsáno 1748-1536/-212.
Copia:
,Já Václav Starší z Lom(n)ice a na Náměšti, vyznávám tímto listem obecně předevšemi, kdož jej uzří, a nebo čtoucí slyšeti bude, že jsou předstoupili předemně lidé moji podaní rychtář a konšelé, i všecka obec ze vsi Kinhnic a prosili mně s pilností a pokorně, abych s nimi tu milost učinit, a od úmrtí jim propustil, kteréž právo předkové moji, páni na Knihnicích, jakožto dědičný páni až do si chvíle brávali, a já znamenaje jejich pilnou a své roli a vinohrady dělali a jiné obchody vésti mohli a aby jiní lidé tle raději tu podomně se táhli, ty všecky od úmrtí těm lidem svým v Kniehnicích svrchu psaným nynějším i budoucím jejich potomkům oddal sem a propustil, a mocí listu tohoto oddáváni a propouštím věčně, tak, že oni všecko zboží své, buďto roli, vinohrady neb jiný který koli nabitý věci mohovitý i nemohovitý i všecky svrchní věci kdyžby chtěl, bude moci dáti, oddati, poručiti za zdravého života, aneb na smrtedlný posteli, komuž se jemu zdáti bude, buď mužskému neb ženskému pohlaví, přirozeným neb nepřirozeným přátelům, aneb cizím a jinde osedlým a přes polním, než na takový způsob, aby mi nejprv erbům a potomkům mým grundt osadil člověkem hodným, kíerýžby mi se hodil, i obci, a jmenovitě toto svrchu psaným lidem knihnickým, nynějším i budoucím potomkům jejich přidávám a propouštím na věčné časy, aby vinohrady své díle psané, kteréž mají aneb ještě míti budou tu v Knihnicích, aby mohli poručiti dáti, komuž se jim zdáti bude, a s nimi učiniti jako s svým vlastním a týž i jiným všem těm buď cizím aneb přespolním, kterýžby v té dědině vinohrady měli aneb drželi, aby tíž měli práva a moc ve všem buď v těch horách, aneb k jmému statku, kterýmuž by tu co poručeno, jakéhobylokoli statku, tak aby mohli a moc měli s tím učiniti, a toho vším tím obyčejem užívati týž jako mají lidé knihnický tu osedlí aneb jejich budoucí, však s touto výmienkú, že svrchu psaní lidé moji i jiní z jiného panství, ačby kteří ty vinohrady v těch dále psaných horách drželi nynější i budoucí jejich potomcích dlužni jsou a povinni budou takto a toto platiti mně svrchu psanému Václavovi a erbům i potomkům mým. Item nejprve z Starý hory, z tý kdož bude míti aneb držeti čtvrt vinohradu, povinen jest a má platiti mně svrchu psanému Václavovi a erbům i potomkům mým jedno vědro vína. Item z druhé hory, kteráž pod tou Starou horou, kteráž slove Novosady, z té kdož bude míli celý vinohrad povinen jest a má platili vědro vína, a z půl vinohradu půl vědra vína a ze čtvrti což přijde, Item z třetí hory, kteráž slove Nová hora, z té jsou mně laky povinni a mají platiti z půl vinohradu dvě vědra a od čtvrti vědra vína. Item z čtvrté hory, kteráž slove Hoff grundt, z té mají povini jsou mně i erbům i potomkům mým dávati z celého vinohradu vědro vína a z půl vinohradu půl vědra vína. A také z těch ze všech hor svrchu psaných, kteréž k Knihnicím přináleží a jsou rozděleny a ještě rozdělovati budou, aby se z nich týž dávalo, jako svrchu psaných hor, a aby lakovou svobodu měli jako lidé moji knihnicí, a již těm lidem knihnickým nynějším i budoucím i jiným přespolním, já svrchu psaný Václav propuštím týž svobodu měli jako lidé mají svrchu psaní, jakož se z vrchu píše z každé hory spravujíce, budou moci svobodně s těmi vinohrady užívali a naložili, jak se svrchu píše, než loto laky sobě pozůstavuji, aby žádný od těch hor svrchu psaných neodjížděl, ač nejprve víno, kteréž mně náleží od hor od každého vybráno budou, toto taky chci, jestližeby kdy mezi kterémy příčina byla hádky, kožby bližní přtel byl (?) chtíce se uvázati v nápad umrlého, aby ta hádka skrze konšely té dědiny v Knihnicích byla rozeznána, pakli by pro sprostnost konšelů to nemohlo tu dokovou býti, tehdá kdež ta dědina právo v jiných příčinách bere, tu anebo k potomkům meym, pánům knihnitzkým má býti oddána a což by koli bylo těmi konšely, kdež právo berou aneb pány knihnickými o té hádce jim věřeno, aby na tom mocně přestali, A prolož já svrchu psaný Václav sám zase i za své erby a potomky, kteříž by drželi a držeti budou Knihnitze slibuji, že svrchu psaným lidem knihnitzkým i budoucím potomkům i těm přespolním ačby který vinohrady tu měli aneb jiný statek, jakož se svrchu píše, ty všecky věci v tomto listu psané mají ctně, řádně a křesťansky zdržány býti bez porušení i všelijakých zmatků a fortelů, tomu všemu na svědomí a na podvrzení já svrchu psaný Václav svou vlastní pečeť pověsiti sem rozkázal s mým jistým vědomím k tomuto listu a připrosil sem urozených pánů pánů Smila Osovského z Doubravice a na Valči a urozených vladyk pana Buriana z Jevíčský a na Ejvánici, pana Václava Olešnickýho z Kladnu a v Veliké Býteši, pana Jana Březnického z Náchoda a na Jinošove, pana Jana Voděradského z Uherčic: že jsou pečeti své podlí mé k tomuto listu na svědomí přivěsili, sobě i erbům svým beze škody, jenž jest dán a psán na Náměšti ve středu před svatým Pavlem na víru obrácení Léta od narození Krista Pána tisícího pětistého třidcátého šestého počítajíc"

Text s využitím literatury sestavil, listinu přepsal Dalibor Hodeček.

Použitá literatura:
Václav Frolec: Jihomoravské vinohradnictví. Brno 1988
Tomáš Knoz: Správní a hospodářská reforma na náměsťském panství po roce 1628, Časopis Matice moravské 116, 1997, s. 137-154.
Boleslav Lutovský, Rudolf Melichar a kol.: Základy genealogie. 1. Díl 1999.